Po čtyřech letech je příběh o zakázané lásce, rasizmu a kouzlech konečně kompletní. Jak funguje jako celek?
Discovery of Witches měl svůj seriálový debut v roce 2018, na druhou si museli fanoušci počkat až do roku 2021, třetí – závěrečná pak přišla v začátkem roku 2022. Často nazývaný „Twilight pro dospělé“ má skutečně něco do sebe z nechvalně známé knižní řady pro dospívající. Především v oblasti romance je stejně intenzivní a víc než lehce nadnesený oproti realitě. V některých ohledech se tudíž jistě cílové publikum obou kryje. Obavy, že jde o prosté převyprávění jsou však mylné, neboť tento kousek má svůj vlastní hlas.
Děj se odehrává v dnešní době a soustřeďuje se na vztah mezi čarodějkou a upírem, především na to, zda je jejich pouto dostatečně silné, aby vydrželo i navzdory přísnému zákazu mezidruhového míšení. Ze stručných anotací a i v některých fázích sledování a čtení je jasné, kde se přirovnání k fenoménu Stmívání vzalo. Od prvního pohledu se může zdát, že jde jen o další lásku zkoušenou nepřízní osudu, kterou najdeme v každé červené knihovně. Mimo to však příběh disponuje také silnou a velmi lidskou linkou zaměřenou na rasovou segregaci a je z velké části zaměřený na kouzla a historizující prvky jako je alchymie a cestování v čase. I hlavní postava Diana Bishop vychází v tomto pomyslném souboji jako nepopiratelně silnější charakter a prominentní ženská ikona s vlastní hlavou i agendou.
Discovery of Witches, nebo také Čas čarodějnic, je první knihou v trilogii All souls spisovatelky Deborah Harkness a zároveň společným názvem seriálové adaptace této trilogie. Z první série i knihy, ze které je interpretovaná, na vás okamžitě dýchne jistá atmosféra. Je znát, že Harkness si jen tak zbůhdarma nehrála na písečku, ale odvedla kus práce. Je uznávanou historičkou v oblasti vědy a medicíny, alchymie, magie a okultismu. Autorčina specializace se promítla i do seriálu, nad kterým dohlížela jako jedna z producentů. Její vědomosti i zápal pro věc byly maximálně využity. Daly základy solidnímu uvěřitelnému světu, kterému už stačilo jen málo, aby naplnil diváky hmatatelným pocitem magie a mystična, které by se dalo krájet.
Velmi viditelný je na obou formátech, knihách i seriálu, vliv obyčejného moderního pojetí čarodějnictví. Bylinky, vykuřování, léčivé kameny…
Dalším logickým krokem k zvýraznění tónu kousku byly zajímavé lokace. Ty, přesto, že se většina z nich točila v Anglii či Itálii, fungují mimo Oxford a Benátky přesvědčivě i jako Francie, Polsko, či dokonce USA.
Když jsme u produkční činnosti, nezanedbatelná byla práce odvedená na kostýmech. Vůbec bravurně zvládnutý přesun z čistě moderního prostředí první série do Alžbětinské/Rudolfínské doby druhé série.
A konečně hvězdné obsazení hned několika dobře známými a zapamatovatelnými herci jako je Teresa Palmer, Matthew Goode, Owen Teale, Alex Kingston nebo Tom Hughes, na jejichž herecké výkony vždy radost pohledět. S obsazením jde ruku v ruce otázka různorodého castingu. Přesto, že není ani zdaleka tak pestrý jako například v Wheel of Time, je vidět, že jde seriál s dobou a zahrnuje i pár POC (person of colour) postav.
Třešničkou na pomyslném dortu je pak soundtrack. Fungující jakožto i samostatný playlist, dobrý na první poslech stejně jako na ten stopadesátý.
Čas čarodějnic je speciální a velmi vzácný případ, kdy se televizní zpracování dá považovat za objektivně lepší než je jeho knižní předloha. Neodchyluje se natolik, aby z původního materiálu moc vynechal, ale mění dost detailů na to, aby přidal vzniklému produktu na hodnotě. Největší zásah souvisí se změnou úhlu pohledu. V knihách je příběh vyprávěn výhradně skrze Dianu jako jedinou hlavní hrdinku. Tím se však seriál nenechává brzdit a rozšiřuje repertoár postav, jejichž počínání sledujeme. Dává více prostoru vedlejším postavám a tvoří děj zajímavějším. Postavy, které byly v knize víceméně pouze okrajové tak dostávají nový rozměr.
Navzdory těmto úpravám, nebo právě pro ně, má místy seriál problém s tempem. Někdy se děj odehrává na pozadí dvou až tří týdnů, jindy skáče o celé měsíce a je tudíž nekonsistentní. K tomu je filmový čas minimálně druhé a třetí sezóny až zbytečně natažený do více epizod než by bylo nezbytně nutné. Logicky tak vnikají hluchá místa, kdy si klidně můžete odskočit pro něco dobrého na zub a přitom nepřijít o nic moc podstatného.
Patrně kvůli rozšířením, je v první sérii románek Diany a jejího mužského protějšku Matthewa de Clermont v mnoha ohledech uspěchaný. O to více tato skutečnost bije do očí, když na seriál nahlížíme primárně z pohledu romance žánru. Mohl si dovolit více se věnovat tomu, co Dianu a Matthewa spojuje a neodepsat jejich vztah jako zcela osudový. Možná kdybychom dostali více scén, kde by se navzájem poznávali, mohla jejich párová dynamika být o něco energičtější. V tomto světle by potom možná jejich extrémně rychlé vzplanutí nebylo ani tolik problematické. Uznejte sami, že láska na život a na smrt těžko vznikne během pár dnů. Ani hraničně toxický, byť upírům vlastní, stalking by pak nevyzněl tak rušivě.
Discovery of Witches je se všechny plusy i mínusy po sečtení a podtržení ucelený příběh, s jasným začátkem, středem a koncem. Nesnaží se být něčím, čím není a nevybočuje ze své předem určené žánrové lajny. Může být malým guilty pleasure, příjemným a uspokojivým pokoukáním.
